Dětství a mládí

Josef Zikán – Bobr se narodil 1. srpna 1926 v pražských Radlicích. Bobrova babička byla v Berouně správcovou domu, kde bydlel prof. Miloš Seifert (1887 – 1941), zakladatel českého woodcraftu. Zde nacházíme jeho inspiraci pro opětovného křísení praxe původních organizací Děti Živěny a Junácké obce Psohlavců, vzniklé v roce 1913 z popudu PhDr. Jana Hořejšího (1885 – 1957) jako alternativy skautské organizace Junák, s nímž se později sloučily.  Bobrův otec byl drobným živnostníkem – provozoval automobilovou dopravní firmu v Berouně.

Bobr byl od roku 1937 členem 56. kmene setonovsky orientované Československé obce Junáků volnosti v Radlicích (tato početná skautská organizace se v r. 1939 sloučila se Svazem junáků skautů a skautek RČS – Junákem). Junák byl nacisty zakázán v r. 1940 a Bobrův oddíl – jako mnoho jiných – se stal členy dorostu Klubu českých turistů, tzv. „Káčata“.

Bobr sám byl velkým znalcem tábornické a skautské literatury, silně ho ovlivnily knihy a metody Jaroslava Foglara, se kterým mnohé výchovné otázky projednával, přátelil se s Františkem Alexandrem Elstnerem, který metodicky pomáhal vytvářet Psohlavecké společenství.

Zde Bobr vedl 4. skupinu KČT v Praze na Smíchově, vyvíjející ilegální činnost (roznášení a vylepování protinacistických letáků a plakátů) pod názvem „Střela“. Zde se také seznámil s levicově orientovaným středoškolským učitelem Jaromírem Preiningerem – Vrkočem, předválečným činovníkem Junáka a vůdcem Lesních škol. Ten do metodiky Junáka zaváděl zvyky a praxi inspirované starými Slovany jako protiklad Setonovské orientace na indiánský život. Bobra jeho pojetí inspirovalo a radikálni levicové politické názory celoživotně ovlivnily, tak jako mnoho junáckých vůdců poválečné doby, zapojených do protinacistického odboje.

Ve dnech Pražského povstání Bobr organizoval službu skautských spojek mezi jednotlivými barikádami a řídicím centrem povstání, řízenou předválečným místonáčelníkem Junáka, činovníkem Lesních škol a středoškolským profesorem Jaromírem Preiningerem (1892 – 2000) – v té době již užívajícím jméno „Průkopník“ (nedoloženě též “rudý průkopník”).

Bobr byl vyznamenán stříbrným Junáckým křížem “Za vlast 1939 – 1945”. V následujících měsících pracoval v repatriačním centru.  Ovládal němčinu, polštinu, francouzštinu a ruštinu, Již v květnu 1945 založil v Radlicích skautský oddíl “Farkáň”, který měl ve čtyřech družinách přibližně 40 chlapců a dívek. Oddíl dostal pořadové číslo 61 (shodou náhod stejné, jako užívá naše současné skautské středisko Vítkov).

V následujícím období se Bobr, stále pod vlivem J. Preiningera  stal ve věku necelých 20 let členem komunistické strany. Byl členem Svazu protifašistických bojovníků, stal se vedoucím smíchovského junáckého střediska Slunce, což ukazuje, jak bytostně potřeboval zakládat, slučovat a iniciovat nové skautské jednotky. Po únorovém převratu se aktivně zapojil do vytváření jednotné dětské Pionýrské organizace formováním Pionýrských oddílů Junáka; je uveden na prezenční listině prvního jednání Akčního výboru komunistických činovníků Junáka. Na další jednání již zván nebyl. Za své zásluhy na nastolení nového politického režimu byl vyznamenán Řádem 25. února. Bobr své budovatelské nadšení z budování Pionýra záhy opustil. Již od r. 1954 bylo stále častěji veřejně konstatováno, že práce sjednoceného dětského hnutí ve školních pionýrských oddílech organizovaných v jednotlivých třídách je zcela formální a nepřinesla vysněné výsledky, jakákoliv odvaha ke změnám však představitelům Pionýra chyběla. Rozčarování přineslo také krvavé potlačení maďarského povstání   Zřejmě i zde si Bobr uvědomil, že jedinou cestou, jak ze této situace formální práce s mládeží ven je návrat ke skautským metodám, výchovným formám, a  ideím. V té době byla možná pouze vlastní cesta ve výchově mládeže zaštítěná některou existující organizací.  V Polsku se seznámil se svojí budoucí manželkou, a aby hmotně zabezpečil rodinu, fáral také i v tamních uhelných dolech. Na Polsko a polské Harcery měl proto vždy dobré kontakty a později s nimi při vedení oddílu pravidelně spolupracoval.

Koncem roku 1958 založil Josef Zikán z chlapců vinohradských a žižkovských škol turistický oddíl. Později si zvolili název „Družina stříbrného (nebo též zlatého) odznaku“. Ve výchovné a výcvikové činnosti užívali tradičních skautských metod. U dětí oblíbené táboření, turistika, pobyt a aktivity v přírodě byly v oddíle kombinovány s ojedinělou činností. Vycházela z jeho zájmu o loutkové divadelnictví. Učil členy svého oddílu vodit loutky, studoval s nimi nejrůznější hry. Ty potom na zvláštních vystoupeních předváděli dětem mateřských škol, družin a podobných zařízení. Družina stříbrného odznaku se postupně stala téměř čtyřicetičlenným turistickým oddílem, organizovaným pod Tělovýchovnou jednotou Spofa Žižkov.

Koncem roku 1958 založil Josef Zikán z chlapců vinohradských a žižkovských škol turistický oddíl. Později si zvolili název „Družina stříbrného (nebo též zlatého) odznaku“. Ve výchovné a výcvikové činnosti užívali tradičních skautských metod. U dětí oblíbené táboření, turistika, pobyt a aktivity v přírodě byly v oddíle kombinovány s ojedinělou činností. Vycházela z jeho zájmu o loutkové divadelnictví. Učil členy svého oddílu vodit loutky, studoval s nimi nejrůznější hry. Ty potom na zvláštních vystoupeních předváděli dětem mateřských škol, družin a podobných zařízení. Družina stříbrného odznaku se postupně stala téměř čtyřicetičlenným turistickým oddílem, 1. oddílem Psohlavců,   organizovaným pod Tělovýchovnou jednotou Spofa Žižkov, a středisko, vedené ve skautském duchu na sebe nabalovalo další oddíly, směřující k obnově Junáka  organizovaným pod Tělovýchovnou jednotou Spofa Žižkov. Na podzim roku 1965, oficiálně při Městském výboru ČSM, zakládá Tábornický klub Psohlavci, z něhož postupně vzniklo více než 700hlavé sdružení 14 oddílů. V roce 1967 byl oceněn 6. stupněm (karmínový) tzv. Březového lístku. Neúnavně se svými psohlaveckými spolupracovníky plánoval s bývalým náčelníkem Junáka Rudolfem Plajnerem  znovuobnovení Junáka. Byl vůdčí osobností setkání, na kterém bylo deklarováno obnovení činnosti Junáka dne 29. března 1968 v holešovické Domovině. Bobr se nadále věnoval vedení své Jedničky (kde samozřejmě jako v každém oddíle vznikala nedorozumění zejména s dospívajícími členy o způsob vedení), nadále působil jako vůdce 1. střediska Psohlavci, jehož vedení převzal 8.4.1968 Ivan Makásek – Hiawata, dočasně se stal předsedou Pražské rady Junáka a zástupcem Prahy v náčelnictvu Juníka (počátkem roku 1969 nahrazen Františkem Kašpárkem – Frankem), stal se redaktorem časopisu Junák v jeho prozatímní redakci. nacházející se ve vojenském stanu na Letné. Znovuobnovenému Junáku tak věnoval svůj veškerý časenergii, prostředky, rodinu a nakonec i vlastní život…

29.3.1968 – znovuobnovení Junáka v Domovině

Po srpnové okupaci Československa Sovětskou armádou 26. 8.1968 sestavil se svými spolupracovníky a fotografem časopisu Junák Rolandem Berauerem ilegálně rozšiřované zvláštní vydání časopisu Junák „Nepokořená svoboda“, za což byl později vyslýchán tajnou policií (StB). Tehdejší šéfredaktor Junáka Jan Šimáně – Galén (*1924 +2013) byl v této souvislosti odsouzen ke dvouletému trestu odnětí svobody. Bobr si uvědomoval patovou situaci, v níž se ocitl svým členstvím v komunistické straně, “odkud nebylo možné odejít” a kritizoval činnost některých činovníků vedení Junáka, kteří, ač byli zároveň aktivními komunisty se zároveň podíleli se na jeho pozdější likvidaci v roce 1970. Šéfredaktor Junáka Jan Šimáně – Galén (*1924 +2013) byl v této souvislosti odsouzen ke dvouletému trestu odnětí svobody. Bobr si uvědomoval patovou situaci, v níž se ocitl svým členstvím v komunistické straně, “odkud nebylo možné odejít” a kritizoval činnost některých činovníků vedení Junáka, kteří, ač byli zároveň aktivními komunisty se zároveň podíleli se na jeho pozdější likvidaci v roce 1970.   Na podzim roku 1965, oficiálně při Městském výboru ČSM, zakládá Tábornický klub Psohlavci, z něhož postupně vzniklo více než 700hlavé sdružení 14 oddílů. V roce 1967 byl oceněn 6. stupněm (karmínový) tzv. Březového lístku.  

Po srpnové okupaci Československa Sovětskou armádou 26. 8.1968 sestavil se svými spolupracovníky a fotografem časopisu Junák Rolandem Berauerem ilegálně rozšiřované vydání časopisu „Nepokořená svoboda“ mimo oficiální skautské tiskoviny, za což byl později vyslýchán tajnou policií (StB). Tehdejší šéfredaktor Junáka Jan Šimáně – Galén (*1924 +2013) byl v této souvislosti odsouzen ke dvouletému trestu odnětí svobody. Bobr si uvědomoval patovou situaci, v níž se ocitl svým členstvím v komunistické straně, “odkud nebylo možné odejít” a ostře vystupoval proti činnosti některých činovníků vedení Junáka, kteří, ač byli zároveň aktivními komunisty  (stranická skupina) se zároveň podíleli se na jeho pozdější likvidaci v roce 1970.